Vánoce

Jsou bílé Vánoce už jen vzpomínkou?

whitepic

Nevím, kolik bývalých prezidentů čte tyto stránky, ale pokud se jeden takový mezi nimi najde, tak snad mi promine, ale globální oteplování opravdu existuje. A s ním pomalu mizí i fenomén bílých Vánoc. 

Nechci se pouštět na tenký led, ale vědecké studie mluví jasně – vypouštění extrémního množství skleníkových plynů má (spolu s dalšími příčinami, které člověk může více či méně ovlivnit) zásadní vliv k postupné změně klimatu, která vede ke kontinuálnímu oteplování, což v našich podmínkách má za následek stírání rozdílů mezi jednotlivými ročními obdobími. 

Jsem dítě revoluce, které ještě několik měsíců zakusilo tvrdý chléb československého socialismu, ale jeho první zachovalé vzpomínky se datují zhruba k vzniku samostatného státu. Pamatuji si tak na všechny zimy za posledního čtvrt století, což jednak zní samo o sobě fakt hrozně, ale hlavně to znamená, že mohu poměrně objektivně porovnat, jak jsem slavil Vánoce zamlada a kterak je vnímám coby dospělý. 

Ten rozdíl je obrovský. A velkou mírou k tomu přispívá i počasí, které se během těch 25 let opravdu zásadně změnilo. Vím, že v předškolním a školním období neexistovalo, abychom na Štědrý den s bráchou nebo kamarády nešli sáňkovat nahoru na Vamberák, který byl pokaždé pokrytý velkou vrstvou sněhu. S sebou samozřejmě alespoň jedny náhradní palčáky, protože na Vánoce pokaždé mrzlo a nedalo se být venku celý den.  

Vím, o čem mluvím. Celý život bydlím na severu Čech, takže jsem na zimu zvyklý a mám ji rád, jenže poslední dobou si ji nemohu moc užít. Už je takřka pravidlem, že Vánoce tady bývají v přinejlepším případě na blátě. Ne, nespletl jsem se, opravdu i Vánoce na blátě beru jako úspěch. Znamená to totiž, že tomu bláto alespoň na malou chvíli předcházel sníh, což už je věc, kterou často nevídám. A to obzvláště o Vánocích zamrzí. 

Samozřejmě, na jednu stranu si užívám, že mohu i v prosinci běhat po louce, aniž bych měl promáčené boty a pro můj účes je super, když není potřeba venku nosit čepici, ale na druhou stranu tím přicházíme o jeden střípek z mozaiky, které v celkovém důsledky vytváří to neopakovatelné kouzlo Vánoc. 

Ještě coby student jsem chodil ráno o půl sedmé pěšky na gympl, což znamenalo vyjít zhruba kilometrový krpál a pořádné zapojení potních žláz, ale ani tento výdej energie v kombinaci se silnými rukavicemi nepomohl od bodavé bolesti od mrazu. Tehdy to romantické kouzlo zimy pravidelně končilo zhruba po deseti minutách, kdy mi zuby začaly klepat do rytmu chůze a já už se těšil, až budu v teple. 

Teď jen marně vyhlížím zimu. A suché Vánoce mne již přestávají bavit. Minimálně 5 let jsme se nedočkali svátků na sněhu, na což jsme sice už bohužel tak nějak zvyklí, ale stále nás štve, když kvůli vánoční procházce zasněženou krajinou musíme vyjet do výše položených míst až k úpatí Lužických hor. Věřím, ostatně jako každý rok, že letos to bude jinak, ale to tři měsíce trvající babí léto a absence jakéhokoliv podzimu ve mně nevzbuzuje přílišné naděje. 

A co vy? Myslíte, že se letos nebo ještě někdy dočkáme pravých bílých Vánoc či na tento fenomén budeme už navždy jen vzpomínat?

Mohlo by se Vám také líbit

Žádné komentáře

KOMENTUJ