České Vánoce – tradice a zvyky Adventního období

 Výsledek obrázku pro české vánoce

Advent
Již nyní od počátku adventního období začínáme pociťovat vánoční náladu, které začíná první ze čtyř adventních nedělí před Štědrým dnem. V roce 2008 připadá první adventní neděle na 31. 11. Advent (latinsky adventus) znamená doslova „příchod“. Je to doba přísného půstu a zákazu bujarého veselí, tance a zpěvu. Jak tento název napovídá, jedná se o období ryze církevního původu. Bývalo však proloženo obchůzkami lidových masek – opět se tu snoubí staré pohanské zvyky s církevním zákazem veselit se. Nesmělo se jíst maso – bylo povoleno pouze rybí. Adventní půst končil s východem první hvězdy na Štědrý den. Zvyk zapalovat postupně čtyři svíčky na adventním věnci je dnes poměrně hojně rozšířen. Světlo svíček symbolizuje příchod Krista. Děti dostávají čokoládový adventní kalendář, který jim usnadní čekání na Štědrý den.Výsledek obrázku pro české vánoce

Města jsou v adventní době již slavnostně vyzdobena, výlohy obchodů se třpytí vánoční výzdobou a na mnoha místech jsou již vztyčeny vánoční stromy jako hlavní symboly nadcházejících svátků. Největší vánoční stromy bývají v Praze tradičně na Staroměstském náměstí a na Pražském hradě, kde se po celé adventní a vánoční období zpívají koledy a lidové písně. Pod stromy jsou obvykle umístěny pokladničky, kam lidé mohou přispívat na dobročinné účely. V historických částech měst probíhají vánoční trhy, kde je možné nakoupit typické vánoční zboží – ozdoby na stromeček – slaměné, dřevené, skleněné, perníkové a jiné, svíčky, prskavky, betlémy, adventní věnce, keramiku, vánoční přání, hračky, sladkosti, jmelí, čokoládové kolekce, vizovické pečivo apod. Je zde možné spatřit i ukázky výroby tradičních lidových řemesel – kováře, skláře, rytce, výrobce ozdob.

Obchůzky
V tradici celé řady evropských národů je zakořeněna představa, že za dlouhých zimních nocí se přírodní síly dostávají do divokého zápasu s démonickými bytostmi. Slunce jako by bylo v tyto dny poraženo. Po celý prosinec se v lidových Vánocích objevovaly různé tajemné postavy, nesoucí v sobě skrytou symboliku. Pojďme se na některé z nich podívat.

Barborky
Obchůzkové Barborky mají se světicí Barborou společné pouze jméno. Chodívaly v předvečer svátku sv. Barbory po venkovských domech. Jejich přestrojení záviselo na daném kraji – někde měly bílé šaty, okolo pasu modrou nebo červenou širokou pentli s dlouhými převislými konci na levém boku. Vlasy měly rozčesány přes obličej, aby nebyly k poznání, na hlavě květinový věneček nebo korunku, v pravé ruce metlu a v levé uzlík nebo košík s dárky. Jinde mívaly bílou plenu a tylový závoj, ještě jinde šaty černé.
Co však tyto Barborky prováděly? Při vstupu do světnice říkávaly: „My jsme k vám přišly z Dražíčské kaple, zkoumat dětičky, zdali jsou hodné. Přijde k vám taky z veliké dálky svatý Mikuláš s hojnými dárky. Řekli však již andělové, kde jsou dítky hodné, nadělí jim Mikuláši dárky velmi skvostné. Teď se zase ubíráme o stavení dále, budete-li dítky hodné, za rok se shledáme.“ Hodné děti se Barborek nebály. Jejich příchod oznamovalo vždy šlehání metel, dopadajících na okna, ozval se cinkot zvonku a Barborky stály ve světnici.

Mikuláš
V předvečer svátku tohoto světce, 5. prosince, chodí po městě Mikuláš v doprovodu čerta a anděla, navštěvuje děti a rozdává jim dárky. Nejdříve se ovšem zeptá, zdali byly hodné, a pokud ne, musí slíbit, že se v příštím roce polepší. Ke spojení postavy sv. Mikuláše (St. Nicolaus, Santa Claus) s vánoční nadílkou, tak jak je tomu v Anglii, USA, Švédsku i jinde, ve střední Evropě nedošlo. Mikulášská tradice vychází z legendy o svatém Mikuláši – biskupovi, který žil ve 4. století v Malé Asii a proslul svým zbožným životem a dobročinností. Mikulášská nadílka se dodržuje ve všech slovanských zemích. Zvyk velmi zlidověl a k postavě Mikuláše, oděného do dlouhého pláště a s berlou v ruce, se přidal ještě čert a anděl jako představitelé protikladu dobra a zla.

Lucie
Sv. Lucie se narodila v rodině zámožných křesťanů v sicilských Syrakusách. Po otcově smrti jí matka sjednala sňatek s bohatým pohanským mladíkem. Lucie sňatek odmítla a svoje věno rozdala chudým. Když se to dozvěděl její nápadník, obžaloval ji u soudu jako křesťanku. Chtěli ji odvléci do nevěstince, ale stála jako přikovaná a nikdo s ní nemohl pohnout. Nakonec jí kat vrazil dýku do hrdla rovnou na místě.
Sv. Lucie je uctívána jako patronka švadlen a kočích, český lid ji v minulosti považoval za ochránkyni proti čarodějnicím. Den jejího svátku, 13. prosinec, býval v době platnosti staršího juliánského kalendáře zimní slunovrat – nejdůležitějsí okamžik v celém roce. Z této doby pochází známé pořekadlo „Lucie – noci upije, ale dne nepřidá.“ Přijetím jiného kalendáře se zimní slunovrat přesunul o osm dní dozadu a tak je dnes toto pořekadlo zdánlivě neopodstatněné, ovšem citujeme ho s oblibou a pravidelně.
Lidová Lucie je zmiňována především v souvislosti s předením lnu. V den jejího svátku platil přísný zákaz předení. Na Podluží se věřilo, že přadleně, která by neuposlechla tohoto zákazu, naplní Lucie komínem světnici prázdnými vřeteny. A běda ženě, která by je nedokázala obratem napříst. Obchůzkové Lucie (Lucky, Lucy, Loucky, Luciny) kontrolovaly domácnosti, zda snad nějaká žena nepřede. Mívaly bílé pláště a obličej zakrytý maskou ze dřeva a papíru, která se podobala čapímu zobáku. Zobákem klapaly. Zabouchaly na dveře, vešly do světnice a pronášely: „jdu, jdu, noci upiju“. V Čechách Lucie nosívala veliký nůž a strašila děti, že jim rozpáře břicho, pokud se o adventu nepostí. Na Orlicku chodily Lucie mladé – dívky ve věku 12 – 14 let, celé zahalené bílým prostěradlem a na navlhčený obličej si nafoukaly bílou mouku, aby nebyly k poznání. Jedna měla kartáč na drhnutí, druhá bílila štětkou stěny, další nutila děti modlit se. Někdy je doprovázela maska kněze, který kázal žertovné věci. Jindy je provázel celý průvod – kominík, který vyhazoval z kamen saze, dráteník, který opravoval hrnce, řezník, krajánek a cikánská rodina – ti hádali z ruky, žebrali a kradli. Vše se konalo pro potěšení a zábavu.
Musíme však rozlišovat mezi lidovou Lucií, která vzbuzuje strach a „světlou, bílou“ Lucií – světicí, která zamřela násilnou smrtí. Ta je uctívána především v Itálii a tisíce poutníků se k ní obracejí s nadějí na vyléčení očních nemocí.

Lidové masky předvánočního období
Kromě Barborek, Lucie a Mikuláše byste mohli v adventním čase potkat i jiné masky. Ambrož lákal děti na poházené pamlsky a pak je honil s metlou okolo kostela. Ometačka nemluvila, březovou metlou třikrát ometla plotnu a za malou výslužku jí požehnala. Perchta (Perechta, Peruchta) byla obdobou Lucky. Oblečena byla v obrácený kožich, na hlavě měla králičí kůži, v jedné ruce dřevěný nůž a ve druhé škopek s hrachovinou. Strašila děti, že jim za nestřídmost provrtá břicho a vycpe ho hrachovinou. Jinde měly Perchty červenou papírovou masku s pohyblivým jazykem. Obdobou Perchty byla Brůna, která mělo podobu koně.

Zdroj: text i fotografie převzaty z webu PRAGUE CITY LINE – Poznej Prahu sám

Kouzlo Vánoc – v čem vlastně spočívá?

Kouzlo Vánoc – v čem vlastně spočívá? Slavnostní vánoční tabule, vánoční dekorace, ozdobený stromeček, vánoční dárky, společnost našich nejbližších.. Pojďte si s námi připomenout původ Vánoc a tradičních vánočních symbolů.

Vánoce v průběhu času
Předkřesťanské svátky byly vždy spojené s přírodou a přírodními cykly. Svátky zimního slunovratu se slavily ve všech předkřesťanských kulturách jako oslava postupného návratu světla. Církev se po marné snaze o vymýcení pohanských zvyků s nimi smířila a přetvořila se v součást křesťanských oslav. Význam Vánoc však zůstává v podstatě stejný – narození Páně i návrat slunce symbolizují stejnou naději.

Vánoční přípravy
Velkou slávu je třeba důkladně připravit, proto se začíná v předtihu, 4 neděle před svátky. Advent měl původně postní ráz, který také vycházel z předkřesťanských zvyků: před dlouhou zimou je lépe šetřit zásobami. Během adventu se uklízí, aby mohlo být staré nahrazeno novým. Dětský adventní kalendář je novodobý zvyk, který však mnoha malým nedočkavcům zpříjemní čekání na vysněné vánoční dárky. Adventní věnec se svíčkami je také relativně mladý zvyk, pochází z Německa první poloviny 19. století, velmi brzy se stal hodně rozšířeným. Věnec z jehličnatých stromů však jako symbol Vánoc a pospolitosti najdeme už v předkřesťanských zvycích. Na začátek prosince připadá také svátek sv. Mikuláše, který přináší dětem drobné dárky a pro mnoho lidí znamená pravý start vánočních příprav. Víte, proč se slaví svátek sv. Mikuláše i Vánoce vlastně o den dříve než jsou samotné svátky? Odedávna totiž začínal den setměním, nikoli ránem nebo přesněji o půlnoci, jak jsme zvyklí dnes. Proto oslavy Vánoc začínají Štědrým dnem, který je však vlastně posledním dnem adventu, tedy se na stole tradičně objevuje ryba jako postní jídlo.

Vánoční symboly

Vánoční stromeček
Traduje se, že jde o poměrně novodobý vánoční zvyk a že se rozšířil až v 19. století. Nicméně výzdoba chvojím ozdobeným jablky a červenými stužkami je původní pohanský zvyk. Po celé období středověku nenajdeme jedinou zmínku o vánočním stromku, neboť církev zdobení vánočních stromků krutě pronásledovala a teprve v 16. století se s vánočním stromečkem smířila. Jeho větve měly napříště symbolizovat věčný život přislíbený věřícím. Zdobení vánočního stromku se nicméně šířilo velice pomalu, už v polovině 16. století však najdeme v brémské kronice zmíněný zvyk zdobit jedličku datlemi, sladkostmi a papírovými ozdobami. Vánoční stromky se začaly objevovat v kostelích, v 17. století pronikaly do německých šlechtických sídel a dále do měšťanského prostředí. V Rakousku-Uhersku (tedy i v českých zemích) a Francii se více rozšířily skutečně až v 19. století. A čím se stromečky zdobily? Kolem poloviny 19. století se na vánočních stromcích vyjímala jablíčka, ořechy, perníky a další sladké pečivo, později též lojové svíčky.

Vánoční dárky
Bez vánočních dárků si dnes vánoční svátky nedokážeme představit. Nicméně nákladné vánoční dary jsou novodobým zvykem, pocházejí cca z 19. století. I tak však období Vánoc nebo slunovratu bylo na dárky štědré: sloužící dostávali přilepšení k celoroční mzdě, obdarovávali se žebráci a lidé bez domova, bylo třeba obdarovat koledníky. Podle některých tradic se o svátcích slunovratu obdarovávali milenci a manželé jablkem nebo perníkovými postavičkami Adama a Evy se symbolem hada. Darem vyjadřujeme lásku, úctu a ochotu pomáhat, tradice vánočních dárků se v Čechách objevuje naplno v 19. století. Zpočátku byly vánoční dárky nejčastěji praktického rázu, ale i ti nejchudší se snažili svým blízkým, zejména dětem, udělat vánočním dárkem radost. Vánoční dárky se mění i v průběhu 20. století, též v souvislosti s hospodářskou prosperitou. Podstata vánočního dárku jako dárku z lásky ale postupně mizí a nahrazuje ji snaha ohromit cenou, kvalitou a množstvím vánočních dárků. Krásná myšlenka vánočních dárků je tak stále častěji nahrazena povinností uspokojit všechna přání z dlouhého seznamu. Součástí vánočního dárku však má být i překvapení! Držme se proto slov Karla Čapka: „Zvláštní zázračností dárku je, když radost přesahuje jeho cenu. Přeji všem, aby dávali a dostávali jen šťastné dárky.“

Betlém – jesličky
Původcem betlému jako ztvárnění zrození Ježíše Krista byl pravděpodobně ve 13. století František z Assisi, i když plastická ztvárnění se objevovala i mnohem dříve. Jesličky zahrnují zpravidla celý příběh, včetně betlémské hvězdy, zrozeného Ježíška v chlévě, andělské zvěstování i příchod Tří králů. Tradice výroby betlémů byla v minulosti hojně rozvinuta, vyráběly se z nejrůznějších dostupných materiálů, malinké i v životní velikosti. Za vlast jesliček je považována Itálie, zpočátku byly spjaty výhradně s církevním prostředím a vyskytovaly se pouze v chrámovém prostředí. V českých zemích se v 18. a 19. století rozvinula výroba lidových betlémů s neopakovatelným kouzlem. Vlastnictví nákladného betlému se často stalo pýchou a znakem společenského postavení.

Vánoční koledy
Vánoční koledy nahradily předkřesťanský rituální zpěv. Vánoční koledy a koledníci přinášeli štěstí a blahobyt do každého stavení. Nejznámější vánoční písně a koledy jsou staré více než 500 let – patří mezi například stále oblíbená „Narodil se Kristus Pán“.

Jmelí
Odedávna lidé věřili, že jmelí ztělesňuje živoucího ducha a je symbolem života a ochranným talismanem. Přikládá se mu moc vyvolat nebo udržet svazek mezi dvěma osobami opačného pohlaví. Jmelí zavěšené nad štědrovečerní tabuli přinese štěstí a požehnání, každému stolovníkovi splní jedno přání, pokud ho zašeptá do první zapálené svíčky na vánočním stromečku. V Anglii se od této svíčky potom zapaluje staré, loňské jmelí, aby se uzavřel magický kruh a do života mohlo vstoupit štěstí nové. Jmelí má prý i moc ochránit před čarodějnicemi a zlými duchy. Keltové prý jmelí sekali stříbrným srpem a nesmělo se dotknout země. Čím více kuliček na něm najdete, tím více štěstí vás v příštím roce čeká.

Hvězda
Od dávnověku byly hvězdy pokládané za mocné nebeské bytosti, které mohou ovlivňovat osudy lidí. Objevení nové hvězdy na obloze bylo vždy pokládáno za předzvěst důležité události. O původu betlémské hvězdy se dodnes vede řada diskuzí i v odborných kruzích, a ať již byl její původ jakýkoli, vždy bude symbolizovat víru v nové, lepší časy.

Anděl
Průvodce vánočního času je anděl – objevuje se jako postava z průvodu sv. Mikuláše i jako figurka k vánoční dekoraci. Postava anděla troubícího na roh zavěšená nad vánoční stůl prý dokáže přivést do domu duše zemřelých předků i usmířit rozkmotřené příbuzné.
Tradiční vánoční zvyky a čarování

Zdroj: webové stránky vanocni.darek.cz (s odkazem na knihu Malá encyklopedie Vánoc – Valburga Vavřinová, Libri 2007)

 

Staročeské zvyky

 

 Štědrý den býval kdysi postním dnem, doprovázeným řadou lidových zvyků, od rozmanitých pověr až po poetické obyčeje. Např. během dne se měl dodržovat přísný půst. Rodiče slibovali dětem, že uvidí večer zlaté prasátko, pokud půst dodrží. Lidé také věřili, že počet sedících u štědrovečerního stolu nesmí být lichý, proto předem zvali hosty, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. Večeře byla vždy bohatá a měla obvykle několik chodů. Typickým pokrmem byl černý kuba (kroupy s houbami), hrachová nebo čočková polévka, ovoce, ořechy, jablka, pečené placky. Někdy se jedla také ryba, ale nebyla přiliš oblíbená, protože platila za postní jídlo. Kapr se stal pokrmem vánočních tabulí teprve v 19. století.

 Lidové zvyky a pověry

Štědrý den býval podle lidové víry nejvhodnějším dnem pro provádění různých lidových zvyků. Ty by se daly rozdělit do tří skupin: zákazy, věštění budoucnosti a pověry k zajištění plodnosti a hojnosti.

Zákazy

Nejčastěji se zákazy vázaly k svátku sv. Lucie, ke Štědrému dni, ke dni Mláďátek a Tří králů. Některé z nich prokazují zjevnou souvislost s uctíváním duší zemřelých. Zákaz zametat během Štědrého večera vycházel z přesvědčení, že zametáním by mohly být zraněny duše zemřelých předků, které by se později mohly mstít. Stejný důvod měl i zákaz zvedání spadlých předmětů, bílení stěn, mletí obilí, tlučení plodin, vylévání vody na dvůr, prudké vstávání od stolu (přetrvalo do dnešních dnů) a vynášení popela. Zákazy některých pracovních činností – například předení, navíjení, tkaní, pletení, vázání, šití, mlácení – měly také původ v obavách z ublížení zemřelým duším. Pomstou by byla neúroda lnu, konopí či obilí. Na Mláďátka (28. 12.) se nesmělo prát, protože by byly pradleny celý rok ucourané, taktéž i dobytek a ještě by i kulhal. Také se věřilo, že se pere v krvi zavražděných neviňátek a matka by i se svými dětmi byla nešťastná. Šít se nesmělo, protože by se vypíchaly dětem oči a kdyby hospodyně vstala od štědrovečerní večeře, neseděly by slepice na vejcích. Štědrý den byl vůbec velmi svázán nejrůznějšími zákazy – nesmělo se nic kupovat, prodávat, půjčovat, kýchat nebo sedět naproti dvěřím. Nikdo na sebe nechtěl přivolat neštěstí, pohromu, neúrodu nebo zlobu duchů.

 Věštění osudu

Věštění osudu vždy lidi přitahovalo. Zdánlivě mrtvá větvička v teple a vodě obrazila a nasadila květy. Větvičce se říká „barborka“, protože by měla být uříznuta v den svátku sv. Barbory. Většinou pochází z ovocného stromu. Někdy jich děvčata uřízla víc a pojmenovala je jmény chlapců a ta, která vykvetla nejdříve, měla symbolizovat budoucího ženicha. Šance na vdávání v sobě nesly i jiné pověry – třesení keřem či plotem mělo odhalit, ze kterého směru bude ženich pocházet. Říkalo se při tom: „Třesu, třesu tímto plotem, všeci svatí mým životem. Kde je můj milý dnes, ať mně tam zaštěkne pes.“ Jiné věštby se týkaly jednotlivých členů rodiny. Ze skořápkových lodiček  se svíčkami, které se pokládaly na vodu, se věštilo, jak se majiteli loďky povede příští rok – podle chování lodičky na vodě, podle zhasnutí svíčky a cesty k druhému břehu. Lití olova – do vody se lilo rozžhavené olovo a ze vzniklého ztuhlého tvaru se věštily události pro další rok. Dodnes lidé po večeři rozkrajují jablka a podle tvaru jaderníku odhadují osud. Pokud má jaderník podobu kříže, má přijít nemoc či dokonce smrt, hvězda přináší štěstí, majetek.

 Zajištění plodnosti a hojnosti

Ze štědrovečerní večeře se do země a pod stromy zakopávaly jako obětiny zbytky jídla. Nezapomínalo se ani na domácí zvířata – krávy dostávaly pečivo z mouky, petržele, šípkových plodů a zbytků z máselnice, aby dobře dojily. Na včelí úl hospodář zaklepal, aby se včely dožily jara. Drůběž nepřišla zkrátka – slepice dostávaly směs pšenice, hrachu a ječmene, aby dobře nesly. Kohoutovi a houserovi se dával česnek, aby byli odvážní a zdraví.

Ráno se lidé chodili umýt k potoku či ke studni, aby byli celý rok zdraví. Také vykuřování kadidlem v kostele a následné pálení františků doma jsou očistné rituály. Zvyků, pověr a pranostik je tolik, že ani není možné, je zde všechny zmínit.

Přírodní vánoční dekorace

Vytvořte si doma předvánoční atmosféru! Nemusíte utrácet za adventní a vánoční dekorace. Budou vám stačit vlastní šikovné ruce a přírodní materiály. Vraťte se ke klasice a vyzdobte si domov šiškami, sušenými plody, skořicí, badyánem, větvičkami a ořechy.

Při rodinné procházce nasbírejte v lese chvojí (smrk, tis, túje), šišky a  jeřabiny. Nasušte nakrájené ovoce, nejvhodnější je jablko, pomeranč, citron, limetka nebo grep. Využijte tylovou stuhu, oříšky, celou skořici, sušené květy a vše, co vás jen napadne jako dekorační materiál.

          

Vyrobit si vánoční ozdoby je také velice snadné. Potřebujete karton, barevný papír, alobal, perličky, nůžky a provázek z lýka. Vystřihněte z kartonu hvězdičky, zvonečky a kolečka, polepte je barevným papírem nebo alobalem a nalepte svisle na lýko, mezi obrázky provlečte perličky a dekorace je na světě! Fantazii se meze nekladou, vše záleží na tom, co doma najdete.

Sváteční náladu vytvoříte pomocí adventních a vánočních barev, mezi které paří zelená, zlatá, stříbrná, červená, bílá a fialová. Nekupujte drahé dekorace, vystačíte si se sušenými plody, květy, ale také se sušeným ovocem. Z přírodních materiálů vyzařuje teplo a přirozenost. Pokud Vám zbude při výrobě adventního věnce nějaké to chvojí, nevyhazujte je. Při aranžování se nejčastěji používají větvičky jedle, smrku, tisu nebo túje. Využijte je také na další dekoraci, která může ozdobit váš interiér.

          

Chvojí nazdobte kousky sušeného ovoce, stuhou a třeba drobnou šiškou a zavěste na zeď. Při aranžování se meze nekladou, stále zelené větvičky a přírodní materiály navodí předvánoční atmosféru naprosto dokonale. Věnec si můžete vyrobit také na zavěšení na vchodové dveře. Opět postačí stálozelené chvojí a červená či fialová pentle a vánoční ozdoba je na světě!

 

Vánoce v lese

Dny s Lesy České republiky

Projekt pod touto hlavičkou probíhá již od roku 2000. Každý rok se v lesích spadajících pod správu našeho podniku od začátku jara do podzimu organizují soutěžní a poznávací dny pro děti a mládež. Akce se konají v různých koutech České republiky, a tak ač mají podobnou strukturu programu, každá akce je svébytným prostředím a náladou jedinečná. Po registraci účastníků následuje slavnostní přivítání a zahájení soutěžního dne, často za doprovodu trubače. Dopoledne si mohou děti ověřit své znalosti přírody i svou fyzickou zdatnost na lesních stezkách, které jsou vždy dopředu pečlivě připraveny. Na odpoledne je přichystáno malé občerstvení (třeba opékání buřtíků za pěkného počasí) a další doprovodné programy, např. divadelní představení, ukázky výcviku dravců nebo střelba z luku. Na závěr samozřejmě probíhá vyhlášení výsledků a rozdávání cen těm nejlepším, nakonec ale každý účastník, který se alespoň trochu snažil, dostane od nás malé dárky.

Seznam akcí: http://www.lesycr.cz/volny-cas-v-lese/akce-pro-verejnost/dny-s-lesy-ceske-republiky/Stranky/default.aspx


Rádi byste vyrazili do přírody a přemýšlíte kam? Podívejte na:

http://www.lesycr.cz/volny-cas-v-lese/naucne-stezky/Stranky/default.aspx

 

 

Poznáte stopy zvířat?

Zvířata, která v zimě nespí, se musí dobře chránit před chladem (hustým zimním kožíškem nebo pohybem) a uživit se (z přichystaných zásob nebo změnou jídelníčku). V zimě jsou vzhůru hraboši, myši, lasice, kuny i veverky, a také srny, jeleni, divoká prasata. Medvědi a jezevci spí nepravým zimním spánkem – svou tělesnou teplotu sníží jen trochu a často opouštějí své úkryty.

V zimě můžeme velmi dobře pozorovat stopy zvířat ve sněhu – často z nich vyčtete celé příběhy. Vezměte si s sebou dobrý atlas a zápisník a vydejte se na výpravu do tichého zimního lesa.

 

Vánoční zábava

Vánoce se koupit nedají!

Vánoce se koupit nedají, Vánoce si musíte udělat

Vytvořil jasusch, www.facebook.com/drevenevanoce

Nestaňte se vlastním otrokem komerce! Vánoce jsou o něčem jiném 😉

nestaňte se vlastním otrokem komerce, Vánoce jsou o něčem jiném_jasusch

Designerská soutěž o ztvárnění myšlenky dřevěných Vánoc jde do finále. Postupně na fecook umísťujeme 12 finálních návrhů, ze kterých budeme vybírat tři, které oceníme.

Budeme moc rádi, když nám dáte vědět, jak se Vám jednotlivé návrhy líbí – buď lajkem nebo ještě lépe komentářem či sdílením.

Jdeme na to – zahájíme jasným sdělením… vytvořil/a jasusch

www.facebook.com/drevenevanoce

Věneček

věneček